...

Tehdy mi došlo, že právě v nejhorších momentech našeho života, kdy nás neskutečná bolest a utrpení hrozí dohnat k šílenostem, máme příležitost uvědomit si, co jsme zač. Jako bychom v tom okamžiku jasně viděli všechno, co bylo a co by mohlo být. Najednou pochopíme, co se vlastně stalo, a máme možnost rozhodnout se, co uděláme. Jako bychom měli z minulosti do budoucnosti přejít po úzké lávce nad propastí a jímala nás závrať. Ač jsme jen malé součástky v nekonečném vesmíru, přesto i díky nám se otáčí soukolí věčnosti. A my máme na vybranou, jak svou měrou přispějeme. Jestli budeme dál do svého pístu vhánět jen lítost a bolest nebo jestli se rozhodneme všechno to, co nám kdy ublížilo, přetavit a překalibrovat. Dopustíme, aby nás náš vlastní pocit opuštěnosti dohnal k tomu, abychom opustili ty, jež milujeme, aby se naše vlastní utrpení podepsalo na našich dětech? Nebo v sobě probudíme to nejlepší z nejlepšího a dáme svému životu jiný, nový směr? (Dr. Edith Eva Egerová, Máme na vybranou)