...

V jednom městě, ano, ve Španělsku, stáli lidé frontu na štěstí. Štěstí se prodávalo v malých, předem odvážených celofánových sáčcích s nápisem FELICITAS.

V každém sáčku bylo sklíčko s duhou, perník, hrst voňavých bylin, peníz a mléčný zub. Slovem: deset deka štěstí. Někteří lidé stáli v té frontě od narození. Sem tam nějaká paní řekla: "Prosím vás, držte mi místo, musím pro chleba, nebo musím na svatbu, nebo jedu na pohřeb, nezapomeňte mi držet místo, muchas gracias." A šla si lehnout k moři, kde vlny omývají písek a vlažná voda jí hladila ustáté kotníky.

"Byla bych docela šťastná," říkala si, "kdybych nemusela zpátky ... do fronty na štěstí..."

(Ludvík  Aškenazy)