...

Musíme také opustit takové ty otrocké představy jako "na to je den příliš krátký" nebo "nemám čas". Když říkáme, že na něco nemáme čas, tak tím vlastně ve skutečnosti myslíme: "Dal jsem přednost něčemu jinému." Lidé říkají: "Nemám čas na čtení/procházky/hraní/vaření/koukání z okna." Ale zdá se, že na dlouhé hodiny sledování televize každý den mají. Pocit, že není dost času, funguje jako otrokář za našimi patami, který práská bičem a říká nám, abychom sebou hnuli. ... Je také absurdní myslet si, že trpíme nějakým nedostatkem času, protože každý z nás má času přesně stejně, den má totiž vždycky dvacet čtyři hodin. Není možné, aby jeden člověk měl míň času než druhý. Takže místo toho, abyste říkali "nemám čas", přinuťte se říkat "mám spoustu času". Někdy mohou slova předcházet skutečnost. (Tom Hodgkinson, Jak být volný)