...

Je škoda, že tak nádherné slovo "chodec" se začalo používat v pejorativním slova smyslu. "Pěšák" - tak často označujeme někoho podřadného, všedního, neatraktivního. Jako by byl skromný chodec nezajímavý a nudný ve srovnání s okázalejšími, rychlejšími způsoby přepravy, jako jsou vlaky, letadla a automobily. V chodci, tulákovi, trampovi, "flänourovi" objevujeme duši lenocha. Chodec je nejvyšší a nejmocnější způsob bytí; prochází se pro radost, pozoruje, ale nevměšuje se, nespěchá, spokojí se pouze se společností své vlastní mysli, ve své moudrosti a veselosti se, podoben bohu, nevšímavě potuluje. Je svobodný. (Tom Hodkinson, Jak být líný)