...

V autobuse seděl starší pán s kyticí čerstvě nařezaných květin. Přes uličku seděla dívka a pořád po jeho kytici pokukovala. Dojeli ke stanici, kde starší pán vystupoval. Rozhodně vzal kytici a položil ji dívce do klína. "Vidím, že se vám ty kytičky líbí," řekl na vysvětlenou, "a moje paní by vám je ráda dala. Povím jí, že jsem je dal vám." Děvče přijalo květiny a dívalo se na pána, který zatím vystoupil z autobusu a prošel brankou malého hřbitůvku. (Bennet Cerf, Dárek, Slepičí polévka pro duši)